-
CZ
Czech
-
EN
English
Itálie
Francie
Portugalsko
Austrálie
Nový Zéland
Jižní Afrika
USA
Argentina
Chile
Česká republika
Španělsko
Rakousko
Moldavsko
Izrael
Německo
Dubový 
Černé ovoce 
Červené ovoce 
Zemité 
Koření 
Ovoce 
Citrus 
Microbio 
Stárnutí 
Květinový 
Rostlinný Bílé
Bílé víno
Bílá vína
Mohou být tichá, perlivá i šumivá. Suchá nebo sladká. Stolní či přívlastková. Vyrábějí se z bílých odrůd révy vinné, ale nemusí to tak být vždy. Běžně totiž vznikají i z hroznů červených a stále častěji se setkáváme také s bílými víny z modrých odrůd. Ta už nebývají označena jako bílá, ale jako klarety, nebo též (hlavně na etiketách sektů) jako Blanc de Noir, tedy bílé víno z tmavých hroznů.
Co tedy mají společné? Ano, jsou „bílá“. Ve skle sice září širokou paletou odstínů od světle slámové až po jantar, s rozdílnou intenzitou, jiskrou, čirostí, s různými nuancemi zelenkavých či medových odlesků, ovšem většinou jsou zlatavá, světlá, tedy prostě bílá.
Zpravidla bývají svěží, šťavnatá, jemnější a lehčínež vína červená. S vyšší kyselinkou, zato s nižším tříslem a většinou také nižším procentem alkoholu. Vhodnější jsou pro teplé dny a lehká jídla, taktéž pro ty, kdo chtějí hubnout, protože v suché variantě mají i nejméně kalorií. V kategorii polosladkých vín a jako sladké výběry naopak mohou nahradit i dezert, kdo váhu neřeší, dát si může obojí.
Jak si vybrat to své?
K nákupu bílých vín proto můžete přistupovat nejrůznějším způsobem: pomineme-li cenu, k níž se vrátíme, řídit se například dle zemí a regionů, kde jsou pro bílé odrůdy ty nejlepší půdní a klimatické podmínky. Bílé hrozny se sice pěstují ve vinařských zemích celého světa, ovšem velmi dobře vyzrávají i v chladnějších vinařských oblastech. Náročnější disciplínou je výběr podle kvality ročníků.
Lahodný dojem z vína přináší zejména harmonie sladkosti a kyselin. Pokud jde o sladkost, jsou tu ukazatele dva. Cukernatost sklizených hroznů dělí vína na stolní, zemské, jakostní, jakostní s přívlastkem a obsah zbytkového cukru ve víně je zase základem dělení na vína suchá do 4 g/l, polosuchá do 12 g/l, polosladká do 45 g/l a sladká nad 45 g/l.
Záleží také na oblíbeném stylu vín a účelu, k němuž jsou zakoupena. Jinak bude vybírat ten, kdo má rád vína s vůněmi a chutěmi ovoce, květin, jednodušší a určená k rychlejšímu vypití, jinak zákazník, který hledá vína složitější, rafinovanější, s širší paletou vůní a chutí, školená zpravidla ve dřevě nebo například v amfoře, taková, která se dají uložit i na delší čas do sklepa, kde se budou dál rozvíjet do krásy.
To nás vrací opět k cenám vín. Zatímco přímočará, jednodušší a lehce pitelná bílá vína pro běžnou spotřebu najdete dobrá už v cenách do 200 Kč, za vína z nejlepších regionů a poloh, zpracovaná prestižními vinaři, zaplatíte často víc než 1000 Kč. Někdy se dokonce ceny pohybují v řádech několika tisíců. A ačkoli pro většinu bílých vín platí pravidlo že „čím mladší, tím lepší“, tato se naopak dají většinou uložit i na desítky let do sklepa, kde budou dálzrát do krásy. Navíc se skvěle hodí i pro ty nejsvátečnější okamžiky.
Kritérií je skutečně mnoho. Ovšem vůbec nejčastěji rozhodují odrůdy. Někdo nedá dopustitna ryzlinky, veltlíny, vína s vyšší kyselinkou, jiného zase láka silnější aroma (muškáty, tramíny, Pálava), někoho obojí (Riesling). Někdy je to odrůda ve spojení s konkrétním regionem, co dává vínům osobitý styl (novozélandský Sauvignon Blanc, Riesling z německého Rýna či Mosely, Chardonnay z oblasti Chablis).
V tomto směru pomáhají v orientaci především certifikace původu a kvality, tedy například italské DOC, DOCG, francouzské AOC, rakouské DAC či tuzemská VOC. Zatímco původní německý způsob značení kvality vín vycházel právě z obsahu cukru, dnes je rozhodujícím kritériem hlavně původ vín. Tedy terroir ve spojení s typickými hrozny dané oblasti a takés pravidly pro pěstování révy, sklizeň a výrobu vín na daném místě tak, aby bylo dosaženo odpovídající kvality.
Alchymie výroby. Jiná barva, jiný proces
Další odlišnosti mezi víny bílými a červenými souvisejí s prací ve sklepě.
Jeden ze zásadních rozdílů je zřejmý už při prvních krocích výroby, hrozny pro vína bílá se totiž odstopkují a rovnou lisují. Po odkalení fermentuje čistý mošt, bez slupek a jadérek. Ty se při výrobě červených vín naopak ponechávají. Modré hrozny se nadrtí a vše začíná kvasit společně. Do vína (červeného) se tak dostává více barviv a tříslovin.
Také zrání většiny bílých vín (opět s výjimkami typu Tokajský výběr či Chardonnay burgundského stylu) probíhá jinak než u červených vín. Důvodem je míra oxidace, což se odráží v dalším postupu.
Bílá vína zpravidla svou cestu nastupují i končí v nerezových tancích, které umožňují vinařimaximálně zachovat svěžest, čerstvost, ovocné a květinové tóny vína. Naopak červená vína se dávají většinou vyzrávat do dřeva, aby jim dodalo na komplexnosti a vzduch pomohl zjemnit tříslo, víno se zakulatilo.
Malý průvodce bílými odrůdami
Když se podíváme do světa, nejpopulárnějšími hrozny pro výrobu bílých vín jsou Chardonnay, Sauvignon Blanc, Rulandské šedé, Riesling, Tramín červený, Sémillon, Viognier, Chenin Blanc, Albarino, ale i španělský Airén, italské Trebbiano Toscano, argentinské Torontes.... Celkem bychom jich napočítali několik stovek. Některé méně známé, rostoucí jen v místech svého původu, jiné rozšířené po celém světě.
V Čechách a na Moravě se přidává k úvodní pětce i Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Müller Thurgau, Rulandské bílé, Sylvánské zelené, Neuburské, z novošlechtěnců v Německu vyšlechtěný Hibernal, stejně jako odrůdy, za jejichž vznikem stojí šlechtitelé z Moravy. Světových úspěchů dosáhla například Pálava či Muškát moravský.
Jak je vychladit a s čím je pít?
Každé víno je třeba pro chvíli, kdy si je chcete vychutnat, správně připravit. Což znamená zejména vychladit je na tu správnou teplotu. Zatímco lehká suchá svěží vína chladíme na teploty kolem 8–12 ° C, vína aromatičtější, sladší a bohatší můžeme podávat při teplotě o něco vyšší. Plná suchá a polosuchá je ideální vychladit na 10–14 °C, v některých případech je lze podávat, podobně jako vína červená, při „pokojové teplotě“ až 16 °C.
Vína z aromatických odrůd, často polosuchá či polosladká, chladíme na teploty 8–13 ° C, opět se řídíme intenzitou vůně i chuti a obsahem zbytkového cukru. „Teplejší“ mohou být servírována také vína sladká, ideálně o teplotách 10–14 °C.
Teď už zbývá jen přidat něco k zakousnutí. Jídlo by nemělo přebíjet silou své chuti víno a naopak. Důležitá je harmonie – souznění i kontrast. Proto se například k asijským pikantním pokrmům podávají často nasládlá aromatická vína, zatímco s jemnými chutěmi jarní zeleniny dobře ladí svěží vína s čerstvou ovocností. Sladké výběry s pěknou kyselinkou se krásně doplňují třeba s foie gras, ale i sladkými dezerty.
Při dobré volbě jde o dvojnásobný požitek. Bílá vína suchá, nebo s lehkým zbytkovým cukrem, jsou ideálním partnerem bílých ryb, plodů moře, vyšší kyselinky svědčí také pokrmům z chřestu a další jarní zeleniny, salátům, bílým masům.
Při párování jídel s bílými víny si dávejte pozor na kyselost pokrmů, pokud je jídlo kyselejší než víno, víno se v ústech rozpadá. Také příliš mnoho cukru v pokrmu může rozhodit jinak slibnou kombinaci. Víno musí být sladší, jinak působí vodově, mdle. Řešením je naopak zapít sladkost absolutně suchým vínem, tichým či sektem, zkuste extra suché Champagne a uvidíte, jak to s dortíkem funguje.
Supermarket, nebo vinotéka?
Kde tedy víno koupit, aby byl zážitek co největší a cena odpovídala kvalitě? Dnes už i u nás najdete v regálech supermarketů zajímavý výběr, ale pozor na vína starší než dva, tři roky, zaprášená, bez jiskry, někdy i tmavší a zakalená barva napoví. Navíc je potřeba často vědět, po čem konkrétně sáhnout. Také je třeba si uvědomit, že z velké míry jde o vína vyrobená ve velkých objemech, nečekejte jedinečnost.
Ve vinotékách bývá větší výběr vín a rozdíl je i v kvalitě. Nezřídka jde o vína z butikové produkce, zajímavosti od konkrétních vinařů, nikoli z velkokapacitních podniků. Majitel vinotéky si je často osobně vybírá a s vinaři pracuje dlouhodobě. Výhodou bývá často kompetentní obsluha ochotná poradit. S kamennou prodejnou je mnohdy spojená možnost některá vína ochutnat, s tím se však logicky pojí i vyšší cena.
A pak je tu online shop. V něm se mnohdy snoubí výhody obojího, a ještě něco navíc. Zákazník má možnost vybrat si svá vína pečlivě, v klidu a v pohodlí domova, využít předplatného nebo věrnostních programů, získat nejrůznější výhody a také dozvědět se víc o široké škále vín v nabídce, včetně hodnocení světových kritiků či medailových úspěchů u těch nejlepších. Nebo se inspirovat komentáři těch, kdo již víno ochutnali. Nakonec osobní zkušenost prozradí nejvíc.
